Jak pobavit datly a jiné ptactvo v Oboře Hvězda

Jsem v podstatě přesvědčená, že z nás ptáci a ostatní zvířata mají legraci… Hlavně z nás fotografů. To jsem delší dobu nefotila se svým „lehkým“ objektivem cca 2800 gramů. Tenhle objektiv je fajn na focení ptáků, jsou rychlí a plaší.. Se svým zrakovým handicapem jsem i odvykla postřehu pohybu ve větvích.

Tak si vyfotit černé datly byla pro mě výzva a můj „lehký“ objektiv je lepší než činka! No jasně zvedejte a udržte takovou „činku“ bez tréninku 😉

Černí datli jsou v oboře Hvězda v Praze na Vypichu. Tož sem vyrazila.

Takže jsem koukala po všem co lítá, hlavně kde co lítá a otáčela se za zvukem. Jenže, když ještě k tomu špatně slyšíte, tak to máte „maličko“ zkreslené.

Byla jsem ve střehu, napjatá jak struna a to byla pro ptactvo a hlavně pro černé datly prostě výzva!

Navíc ještě chodím delší dobu s ortézou a ze zastávky Libocká, jsem si opravdu budete připadala jako kamzík, když jsem se škrábala nahoru na místo, kde jsem měla informaci, že se černí datli vyskytují.

Hezky jsem se tam potulovala a koukala kde co lítá, zda nezahlédnu mého vysněného černého datla. Ale jsem taky dost ukecaná a tak jsem se zapovídala s nějakou paní. Milý černý datel se škodolibou radostí samozřejmě přiletěl přímo naproti nám na takovou vzdálenost a já nepřipravena s dlouhým sklem, které v tu chvíli prostě nezaostřilo, protože byl paradoxně moc blízko!… Prostě si ze mě utahoval! 

Potom se nade mnou ale smiloval a trošku zapózoval a já sem měla prima obrázek samečka černého datla.

Díky moc, kámo!!!

Tak shrnuto podtrženo, jsem koukala, poslouchala odkud jde zvuk (nejlepší je pro něj, že mám problém se sluchem na jedno ucho a taky vidím jen na jedno oko). Tiše jsem čekala a pomalu jsem začala mít tiky při každém zabubnování. Oni se často rádi ještě přidají strakapoudi a ťukaj taky… Občas se tam objevila sýkorka, nebo se na mě přiletěl podívat brhlík… Viděla jsem taky námluvy holubů a myslím, že i strakapoudů. Tak jsem je rámci výpravy za fotkami také vyfotila .Nakonec se nade mnou datel naštěstí se smiloval a nechal mě udělat pár fotek  😉 A když už sem si myslela, že jsou na druhé straně obory, a chtěla jít už domů, v tom přiletěl blíž a já zase lítala jako magor, abych ho vyfotila…  Na závěr si ze mě rádi udělali srandu, slyšela jsem je přímo nad hlavou jak ťukaj… číhala jsem a čekala. A milostpán si letěl skoro ke mě, jenže než jsem vzepřela foťák byl pryč a ještě mi k tomu uštědřil spoustu rad, jenže nemluvím jeho řečí, tak sem věděla prd, zda mi radil nebo nadával!  

Jo myslím, že se bavili milí datlové náramně  Takže mise splněna, datlové pobaveni!
Tohle je povídání asi dva roky staré, a fotka pod článkem je z letošního roku, kdy se poštěstilo, vyfotit vylétat datla z dutiny. Myslím, že je to sameček. Ještě pár fotek přidám.